LaVera Forbes, PhD

Pokud patříte k lidem, kterým nikdy nestačí normální porce chipsů, sušenek či zmrzliny a kteří do sebe tento typ zlopotravin náměsíčně cpou, dokud jim není špatně, nejspíš na tuto otázku zareagujete rozhodným „ANO“. K těmto potravinám by se mělo přistupovat jako k drogám, protože člověk velmi snadno ztrácí kontrolu nad tím, kolik jich sní.

Proč ztrácíte kontrolu

Existují nesporné důkazy podobnosti narkomanie a závislosti na potravinách.

Autorky studie Epidemie obezity a jakou roli v ní hraje závislost jsou přesvědčeny, že si na velmi chutných jídlech, obvykle sladkých, slaných nebo velmi tučných, můžeme vypěstovat stejně ničivou závislost jako narkoman na droze. Svůj názor dokládají seznamem společných znaků drog a specifických složek některých potravin:

1. Jak na jídlo, tak na drogy vzniká v průběhu času tolerance, a tudíž je nutné zvyšovat dávky, aby bylo dosaženo kýženého stupně intoxikace či sytosti.
2. Jak při vysazení drogy, tak při redukční dietě se často dostavují abstinenční symptomy, typicky stres a dysforie (stav úzkosti).
3. U obou typů tohoto škodlivého chování se často objevují recidivy.
4. Tyto symptomy, vztáhneme-li je na konzumaci jídla, v pozoruhodné míře odpovídají příznakům a závislosti a narkomanie, jak je definuje Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch.

Erica Schulte, Nicole Avena a Ashley Gearhardt publikovaly v roce 2015 dvě studie. Jejich závěr byl takový, že konzumace velkých množství typických „umělých“ produktů, obsahujících mnoho cukru, soli, tuku a bílé mouky vede vzhledem k vlastnostem ingrediencí a jejich rychlému vstřebávání k velmi podobnému efektu a jako užití kokainu či morfinu.

Tyto podmínky splňují jen některé potraviny. Možná se zamýšlíte nad tím, proč se takto škodlivě neprojevuje pojídání ovoce, které přece jen obsahuje množství cukru. Důvodem je jiné celkové složení potraviny. Příroda ovoce vybavila tak, aby vedle cukru obsahovalo i vlákninu a vodu, které zpomalují vstřebávání cukerné složky, a tím i snižují možnost vzniku závislosti. Také je pravdou, že velmi chutné průmyslově zpracované jídlo nepůsobí na každého tak, že se hned začne přejídat. Jsou lidé, kterým stačí jedna sušenka nebo miska slaných křupek a jsou spokojeni.

Pochybovačům

Ti, kdo se domnívají, že tvrzení o nebezpečné návykovosti určitých typů potravin jsou přehnaná, by si měli přečíst článek s příznačným názvem Decoding Sugar Addiction (Dekódování závislosti na cukru). Kay M. Tye z MIT odhalila, jakým způsobem mozek kóduje nutkavou touhu po cukru. Z její práce vyplývá, že potravní chování zaměřené na konzumaci cukru je jiné než normální potravní chování. Když jíme sladké, zapojují se nám jiné nervové okruhy, než když jíme zdravé potraviny.

Proč jedna porce nestačí

Je těžké uvěřit tomu, že by někdo cíleně manipuloval jídlo, které potřebujeme k přežití, jen aby si zvýšil zisky.

Držitel Pulitzerovy ceny Michael Moss se rozhodl věnovat právě tomuto problému. Ve své knize Cukr, sůl, tuk vyčerpávajícím způsobem odhaluje metody, které při tvorbě svých pokrmů využívají největší potravinářské společnosti, jako je Kraft, Kellogg, Frito-Lay, a Nestlé. V těchto koncernech pracují týmy úzce specializovaných vědců v laboratořích s nejmodernějším vybavením, aby u každého výrobku stanovily tzv. „bliss point“ (bod blaženosti). Toho se dosáhne přesnou kombinací cukru, soli, tuku a bílé mouky, díky níž se potravina stane „hodnou touhy“ („craveable“).

Umělou manipulaci potravin koncerny provádějí proto, aby ovlivnily centrum odměn v mozku a vyvolaly neutišitelné chutě. Výsledkem je epidemie obezity a chronických nemocí – a samozřejmě pořádné zisky pro výrobce těchto šmejdů (ty zisky jdou do miliard dolarů). A nemyslete si, že jde jen o sladkosti a slané křupky / chipsy. Ochucené jogurty a omáčky na těstoviny mohou být stejné zlo.

Bod blaženosti a chuť hodná touhy

Potravinářské koncerny by nikdy nepřiznaly, že tyto nevinně vypadající pojmy jsou ve skutečnosti šifrovanými vyjádřeními pro tvorbu potravin vedoucích ke vzniku závislosti a k jejímu udržování. Na tyto produkty je síla vůle slabá a my bychom o nich měli uvažovat jako o drogách, které působí přímo na náš mozek. Výrobcům nejde o to, aby produkty lépe chutnaly, ale abyste je více jedli a častěji kupovali.

Vyvolávají ve vás určité potraviny drogovou odezvu?

• Cítíte se po snědení některých potravin úzkostněji a smutněji nebo naopak výrazně veseleji?
• Stačí vám normální porce takové potraviny?
• Jste po přejedení líní a vyčerpaní?
• Jste ochotni se hodně snažit, abyste se dostali k určité potravině?

Ukazatelů je více. Chcete-li mít jistotu, můžete si zkusit udělat test Yaleovy univerzity vyhodnocující závislost na jídle, který vám vyhodnotí zdarma.

Jak zabránit mozku, aby se nechal vláčet těmito potravinami

Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně už víte, zda jsou pro vás tyto produkty problém nebo ne. A jestliže pro vás problémem jsou, musíte využít postupy, které pomáhají v případě narkomanů. V první řadě to přestaňte konzumovat. To je potvrzeno v knize Food Junkies: The Truth About Food Addiction (Potravinoví narkomani: pravda o závislosti na jídle).

Udělejte to takhle:

• Nejezte žádné průmyslově upravené potraviny.  Jezte pouze celistvé potraviny v jejich přirozeném stavu (ovoce, zeleninu, přírodní zdroje bílkovin, ořechy, semena).
• Připravujte si jídlo pokud možno sami. V restauracích se do jídel často přidávají nezdravé ingredience, aby pokrm chutnal lépe.
• Můžete se zapsat do podpůrného programu. Food Addicts in Recovery Anonymous je dobrá volba – a zadarmo.

Pravděpodobně intuitivně víte, že když nemůžete přestat jíst, ačkoli vypadáte nezdravě, cítíte se hrozně a s vaším zdravím je to nevalné, musí být něco skutečně špatně.

Když tyto produkty přestanete jíst, o nic nepřijdete. Jsou nepřirozené, mají minimální nutriční hodnotu, poškozují mozkové funkce a způsobují nemoci. Tak proč tomu dosud říkáme jídlo? Pro hromadu lidí je to prostě jen droga a tak by se s těmi „otravinami“ také mělo nakládat.

Zdroj